Kroměříž, malé středomoravské město bez významnějšího průmyslu, klidné, idylické, se může pochlubit nejen četnými historickými a výtvarnými památkami, ale i množstvím škol, takže studentstvo tvoří jednu z nejpodstatnějších skupin obyvatelstva. Snad bylo téměř samozřejmé, že právě zde, stranou hluku velkých měst, vznikla Státní hudební škola, později přejmenována na Vyšší hudební školu a nakonec na Konzervatoř Kroměříž – třetí nejstarší konzervatoř v českých zemích po Praze a Brně.

Škola vznikla v nedalekém Zlíně v roce 1949, městě průmyslovém a kulturně čilém. U zrodu stál znamenitý houslový pedagog Josef Jírů. Záhy se však ukázalo, že snaha sice byla, scházely však vhodné prostory. A tehdy se pozornost celkem logicky obrátila ke Kroměříži. Město plné chrámů a klášterů, právě v padesátých létech komunisty zlikvidovaných, takové prostory nabídnout mohlo. Kdysi piaristický, později františkánský klášter, působivá, poněkud pochmurná barokní budova, zůstal opuštěn a pro novou školu se hodil. Historické prostředí, velmi vhodné vnitřní uspořádání místností, to vše bylo inspirujícím prvkem pro profesory a budoucí žáky.

Škola měla od počátku štěstí, dostala do vínku zdatný, organizačně stmelený a pedagogicky schopný profesorský sbor v čele s novým ředitelem, rovněž dobrým houslovým učitelem Josefem Brabcem. Ze všech profesorů vzpomeňme alespoň znamenitého odborníka na cimbál a tvůrce základní pedagogické literatury pro tento nástroj Vojtěcha Bradu. Škola se od počátku soustřeďovala především na výuku orchestrálních hudebních nástrojů a klavíru, později přibylo oddělení varhanní, zásluhou významného pedagoga Karla Pokory, a nakonec byla zavedena hra na harfu. Místní zvláštností byla výuka hry na cimbál, kytaru a akordeon, hře na tyto nástroje se totiž vyučovalo právě jenom v Kroměříži, staly se kroměřížskou specialitou. Do roku 2004 scházelo oddělení pěvecké, i když zpěv jako vedlejší obor se na kroměřížské konzervatoři již vyučoval. Ve školním roce 2004/2005 bylo toto oddělení umožňující studovat klasický zpěv jako hlavní obor otevřeno.

Škola rychle ukázala svou životaschopnost, vzrůstající úroveň a proslulost absolventů. Někteří z nich , jako např. pianisté Boris Krajný či Karel Košárek, houslisté Pavel Prantl a Jan Schulmeister, flétnista Jiří Válek, dirigent Vladimír Válek či hornista Bedřich Tylšar již dávno vstoupili do povědomí české hudby jako její přední reprezentanti doma i v zahraničí.

Je samozřejmě těžké, ba nemožné, v krátkém pohledu do minulosti školy vzpomenout všechny významné pedagogy a žáky. Ostatně v různých obdobích se různá oddělení těšila rozkvětu, jindy zase prodělávala zlé časy útlumů. Ale tak už to v životě i v umění chodí. Po revoluci 1989 se situace proměnila. Škola se oficiálně přihlásila k bohatým historickým tradicím města a přijala jméno skladatele Pavla Josefa Vejvanovského. Otevřely se hranice, a tím narostly do té doby neznámou měrou možnosti pro ty studenty, kteří se touží dostat dál a výš. Znamenitý školní symfonický orchestr, dnes řízený profesorem Jiřím Kadavým, zajíždí docela běžně koncertovat do Německa, Rakouska i Švýcarska. Když se však v roce 1976 měl orchestr zúčastnit mezinárodní soutěže Herberta von Karajana v tehdejším Západním Berlíně, kde pod vedením profesora Jaroslava Hýla získal velmi prestižní třetí cenu (po americkém a německém orchestru), byla to ohromná senzace.

Koncerty konzervatorního orchestru, komorních souborů i studentů jsou významnou součástí kulturního života Kroměříže.

podpis Pavla Josefa Vejvanovského

Pavel Josef Vejvanovský žil v letech 1640 – 1693, narodil se v Hukvaldech nebo v Hlučíně. Místo jeho narození zůstává dodnes nejasné. Vystudoval u opavských jezuitů a později vstoupil do služeb olomouckého biskupa Karla Lichtensteina-Kastelkorna. Po odchodu skladatele Heinricha Ignaze Franze Bibera z Kroměříže do Salzburgu byl právě Vejvanovský jmenován jeho nástupcem jako dvorní trumpetista kroměřížského zámku a dómský kapelník v chrámu sv. Mořice.

Vejvanovský se stal postupně symbolem barokní Kroměříže. Jeho prostá hudba vyniká osobitým zvukovým kouzlem, tvořeným především zvukem žesťových nástrojů a jeho melodika nezapře moravský lidová původ. Celé jeho dílo je uchováno v kroměřížském hudebním archivu. Tvoří je jak skladby světské (sonáty, suity,balety apod.), určené pro potřeby společenského života na zámku, tak i různé skladby chrámové, které zase přednostně zaznívaly na kůru sv. Mořice. Vejvanovský žil v Kroměříži na Velkém náměstí až do své smrti v roce 1693 a byl uznáván a ctěn jako vážený měšťan a významný umělec.

Vzhledem k tomu, že dodnes je Pavel Josef Vejvanovský asi nejznámějším hudebníkem, který kdy v Kroměříži žil a působil, bylo zcela přirozené, že naše konzervatoř, patřící k nejstarším v českých zemích, přijala jeho jméno.

Ukázka rukopisu P. J. Vejvanovského